BETON

Beton je materiálem ze směsi cementu, hrubého a drobného kameniva a vody, s přísadami nebo příměsemi nebo bez nich, který získá své fyzikálně-mechanické vlastnosti hydratací cementu.

Legislativní předpisy:
Základním legislativním předpisem pro návrh, výrobu a mezní hodnoty složení betonu je norma ČSN EN 206-1. Tato norma je zaměřená výhradně na beton použitý pro konstrukce betonované na staveništi, montované konstrukce a pro prefabrikované konstrukční dílce pozemních a inženýrských staveb.

DEFINICE
Čerstvý beton - Beton, který je zcela zamíchán a je ještě v takovém stavu, který umožňuje jeho zhutnění zvoleným způsobem.
Ztvrdlý beton - Beton, který je v pevném stavu a má již určitou pevnost.
Typový beton - Beton, pro který jsou výrobci specifikovány požadované vlastnosti a doplňující charakteristiky betonu a výrobce zodpovídá za dodání betonu vyhovujícího požadovaným vlastnostem a doplňujícím charakteristikám.
Normalizovaný beton – Beton, jehož složení je předepsáno v normě platné v místě použití betonu (v ČR se jeho zavedení nepředpokládá).
Beton předepsaného složení – Beton, pro který je výrobci předepsáno složení betonu včetně používaných složek a výrobce zodpovídá za dodání betonu předepsaného složení.

DRUH POUŽITÉHO POJIVA
Největší objem betonů se vyrábí s cementy různých druhů a vlastností. Při vyslovení pojmu beton bez přesnějšího určení pojiva se předpokládá beton cementový. Dalšími pojivy jsou sádra, vápno, živice, polymery, hlinitanový cement, případně jemně mletá vysokopevnostní struska aktivovaná alkáliemi. Použití těchto pojiv není obvyklé (vyjma asfaltu nebo polymerních pojiv).

ZÁKLADNÍ SLOŽKY BETONU

Cement - Jemně rozemletý anorganický materiál, který po smíchání s vodou vytváří kaši, která tuhne a tvrdne hydraulickou reakcí, a která si po ztvrdnutí zachovává pevnost a stálost i pod vodou.
Kamenivo - Zrnitý anorganický materiál, vhodný do betonu. Kamenivo může být přírodní, umělé nebo recyklované z materiálů, který byl dříve použit v konstrukci. Kamenivo zaujímá 75 - 80 % objemu betonu a jeho hlavní funkcí je vytvoření pevné kostry v betonu s minimální mezerovitostí. Pokud je v betonu použito recyklované kamenivo, je třeba zohlednit jeho vysokou nasákavost a nepoužitelnost pro některé druhy betonů.
Voda - Technologicky vodu rozdělujeme na záměsovou (dávkovanou při míšení čerstvého betonu) a na ošetřovací (voda dodávaná po zatuhnutí betonu po několik dnů pro udržení betonu ve vlhkém stavu).
Přísady - Materiál, který upravuje vlastnosti čerstvého nebo ztvrdlého betonu, přidávaný během míchání betonu v malém množství vzhledem k poměru ke hmotnosti cementu.
Příměsi - Práškový materiál, který se přidává do betonu za účelem zlepšení určitých vlastností nebo k docílení speciálních vlastností betonu.

Vodní součinitel (w - water / cement ratio) - Poměr účinného obsahu vody k hmotnosti cementu v čerstvém betonu.

Působení prostředí - Takové chemické a fyzikální působení, kterému je vystaven beton, jehož účinky na beton nebo na výztuž nebo n zabudované kovové vložky nejsou uvažovány jako zatížení konstrukce.

Stupně vlivu prostředí - Působení prostředí je klasifikováno dle tzv. stupňů vlivů prostředí (expozičních tříd). Stupně vlivu prostředí se stanoví v závislosti na předpisech v místě použití betonu. Charakterizují prostředí využívání betonové konstrukce, označují se vždy písmenem X, dalším písmenem určujícím působení, kterému je beton vystaven a číslem udávající intenzitu tohoto působení.

X0 - Bez nebezpečí koroze nebo narušení
Pro beton bez výztuže nebo zabudovaných kovových vložek:
- všechny vlivy s výjimkou střídavého působení mrazu a rozmrazování, obrusu nebo chemicky agresivního prostředí (například beton uvnitř budovy s velmi nízkou vlhkostí vzduchu)
Pro beton s výztuží nebo se zabudovanými kovovými vložkami:
- velmi suché

XC - Koroze vlivem karbonatace
Pokud beton obsahující výztuž nebo jiné zabudované kovové vložky je vystaven ovzduší a vlhkosti, pak se stupeň vlivu prostředí určuje následovně:
- XC1 - Suché nebo stále mokré
- XC2 - Mokré, občas suché
- XC3 - Středně mokré, vlhké
- XC4 - Střídavě mokré a suché

XD - Koroze vlivem chloridů, ne však z mořské vody
Pokud beton s výztuží nebo s jinými zabudovanými kovovými vložkami, přichází do styku s vodou obsahující chloridy, včetně rozmrazovacích solí, ze zdrojů jiných než z mořské vody, musí být vliv prostředí odstupňován následovně:
- XD1 - Středně mokré, vlhké
- XD2 - Mokré, občas suché
- XD3 - Střídavě mokré a suché

XS - Koroze vlivem chloridů z mořské vody
Pokud beton s výztuží nebo s jinými zabudovanými kovovými vložkami, přichází do styku s chloridy z mořské vody nebo slaným vzduchem z mořské vody, musí být vliv prostředí odstupňován následovně:
- XS1 - Vystaven slanému vzduchu, ale ne v přímém styku s mořskou vodou
- XS2 - Trvale ponořen ve vodě
- XS3 - Smáčený a ostřikovaný přílivem

XF - Působení mrazu a rozmrazování (mrazové cykly) s rozmrazovacími prostředky nebo bez nich
Pokud je mokrý beton vystaven významnému působení střídavého mrazu a rozmrazování (mrazovým cyklům), musí být vliv prostředí odstupňován následovně:
- XF1 - Mírně nasycen vodou bez rozmrazovacích prostředků
- XF2 - Mírně nasycen vodou s rozmrazovacími prostředky
- XF3 - Značně nasycen vodou bez rozmrazovacích prostředků
- XF4 - Značně nasycen vodou s rozmrazovacími prostředky nebo mořskou vodou

XA - Chemické působení
Pokud je beton vystaven chemickému působení rostlé zeminy a podzemní vody, musí být vliv prostředí odstupňován, jak je uvedeno dále. Klasifikace mořské vody závisí na geografické poloze a předpisech platných v místě použití betonu.
- XA1 - Slabě agresivní chemické prostředí
- XA2 - Středně agresivní chemické prostředí
- XA3 - Vysoce agresivní chemické prostředí

XM - Koroze vlivem mechanického působení (obrus)
Pokud je beton vystaven pohyblivému mechanickému zatížení musí být vliv prostředí odstupňován následovně:
- XM1 - Mírné nebo střední namáhání obrusem
- XM2 - Silné namáhání obrusem
- XM3 - Velmi silné namáhání obrusem

KONZISTENCE ČERSTVÉHO BETONU

 

 

 

 

 

 

požadavky na kamenivo do betonu 

Zrnitost kameniva - Zrnitost kameniva vyjadřuje skladbu různě velkých zrn o různém tvaru.  cílem je dosažení nejvhodnější skladby s minimálním objemem dutin - mezer. velikost zrn a jejich podílové zastoupení se stanovuje sítovým rozborem. sítovým rozborem se rozumí prosévání kameniva sadou normalizovaných sít. Množina zrn zachycená na sítě se nazývá frakcí.